Z tý hromádky shnilých listů od salátu, která si nechá říkat "Sešit z českého jazyka" se mi dělá mdlo. Z papoušků na obálce už dávno nejsou papoušci. Tito dva hybrýdci, pod nohama mající úhledně načmáráno "ČKJPKAOD EÝYKETNO SAZRÁV" nejsou jedinou věcí, co mi pokaždé znechutí nahlédnutí do tajů české i světové literatury.

...a velký sen se rozplynul.

Všudypřítomná trikolora následovaná slavnou osmašedesátkou

pomalu mizí z ulic,

aby to příští rok začlo znova.

Dnes mám první den jarních prázdnin. To dělá pět dní volna plus víkend. Řekla jsem si, že se donutím vstát v sedm hodin ráno, abych měla co nejdelší den :) A to se mi povedlo! Jenže jsem pak stejně zase usnula.

Postupem času ty prázdniny začínám čím dál víc nenávidět. Můžu sice vstát třeba v pět ráno, ale stejně celej den probloumám a pročumim. Do blba nebo na nějaký filmy to je jedno. A když vykouknu ven, celý město je prázdný, všichni jsou v práci nebo ve škole. Jenom já mám prázdniny v jinou dobu než všichni ostatní. Je tu jak po vymření. Jarní prázdniny jsou prázdniny v pravym slova smyslu.

Zkoušeli jste někdy napsat nějaký příběh, který má slušný začátek a slušný, výborný, ukázkový konec S POINTOU? Tak asi také víte jak je to těžký. Moje sestra píše takový nádherný slohy. S ukázkovejma koncema. Ať už jsou špatný nebo šťastný, jsou výborný. A já? Já se ke konci většinou ani nedostanu. A když výjmečně jo, tak z celý tý komedie vznikne nakonec rychlá tragédie. Zaobírám se popisem krajiny, charakterů postav, vypiplávám slovní spojení, ale neumim zakončit děj. Pokud nějaký děj vůbec vznikne. Píšu, píšu.. a dojdou mi nápady. Jak mohl někdo napsat román o 500 stránkách, to mi teda vrtá hlavou :)