Únor 2009

Juchů. Mám hlavu plnou vzduchu, nemám v ní nic...

23. února 2009 v 16:00 | Péťa |  Pro něco za nic
První slova nějaké písničky? Nene.

Juchů! Řeknu-li si, vyskočím-li, třísknu-li hlavou o dveře skříně jsou-li otevřené. Byly-li by otevřené, mám teď otisk dveří na temeni hlavy a ze svojí blbosti se bůhví čemu směju.

Nuda. Říkám si, sedím, třísknu hlavou o stůl, stůl není uklizený. A protože není uklizený, mám teď na čele otisklé drobky o sušenky a ničemu se nesměju, protože díky své šikovnosti jsem si židlí přisedla ponožku.

Začaly mi prázdniny. Za oknem sněží, sněží, prší, sněží, prší, sněží... Tonina vydává kňouravé nerozluštitelné zvuky a já na něj házím tepláky aby ztichl. Tonda kouká jedním okem nahoru, natáčí hlavu aby lépe viděl na to, co právě přistálo na jeho kleci. Někdy ptáky lituju, že mají oči po stranách hlavy... Po chvilce odmlky opět usedá na bidýlko a spustí vlnu pronikavého řevu, který se zpěvem nedá nazvat.
Dnes jsem vstávala něco kolem desáté hodiny. Umyla jsem si hlavu, oblíkla nevyžehlený manžestráky protože moje oblíbené vytaháné tepláky s rozkrokem u kolen leží v pračce. Tonina se "ďube", provádí raní očistu a snídá. A má pěkně přiblblý výraz. Mezi očima šlupku prosa. Oklepe se, šlupka se mu sveze po zobáku a spadně na zem.
Vlastně žádná sláva, asi budu pomalu čekat, až bude večer, já půjdu opět spát, ráno se zase probudím a vedle z klece na mě bude civět Tonislav svýma postraníma očkama...

Minulý týden jsme se bavili o tom, jak "se všichni ve škole snažíme, učíme se, děláme domácí úkoly, pilně plníme požadavky našich profesorů a přezouváme se po příchodu do budouvy". Minimum lidí se ve škole snaží, snaží se jednině v případě že z toho něco mají, nikdo se neučí, případně jen o hodině, domácí úkoly dělá jen jeden člověk, ostatní počítají s tím, že ho od něj opíšou (horší je, když takhle uvažují všichni), požadavky profesorů sice plníme, ale za moc to nestojí, a po prvním týdnu v září už se nikdo nepřezouval. Že jsme tedy pěkní flákači. To nezapírám. To jsme. A měli bychom se sebou něco dělat. Že to všem ale jde.. ...Jinak krom toho, dlouho očekávaná písemka z matiky se celkem "povedla", písemka z fyziky ještě stále není opravená, písemka z angličtiny taky, mám z toho skvělý pocit :) Mimo to, ve čtvrtek jsem byla na muzikálu Balada pro banditu... což mě sice moc nenadchlo, jsem spíš na jiný typ muzikálu.. tak jsem si to vynahradila tím, že jsem byla za celý týden třikrát v kině. To mě naopak velmi nadchlo, takže tam asi budu chodit častěji. A rozhodnutí, že budu hrát na kytaru mi trošku kazí fakt, že naše otřískaná kytara (se kterou když zaklepete, třeba vám z ní něco vypadne) je totálně rozladěná a neumim jí naladit......

Shrnutí posledních dlouhých let aneb nakouknutí do blízké minulosti předešlého týdne.

6. února 2009 v 20:17 | Péťa |  Pro něco za nic
Z 3.2. 2009 před naším letopočtem:

Zase mě postihla ta nebezpečná a podivná veselá nálada :) Chtěla jsem napsat, to co jsem chtěla napsat již dávno, ale z důvodů zaneprázděnosti (nicnedělání) jsem se k tomu nedokopala. Ne, tentokrát to nebude "...a za každou větou píšeme tři tečky...", ale opravdu plnohodnotný článek. I když jak tak koukám, nic slavného to asi nebude, protože z minulého týdne si toho už moc nepamatuju... Veselá nálada mě pomalu opouští při pomyšlení na ten nepořádek, který budu muset uklidit. Ale nikdo neumí zamaskovat hromadu oblečení na židli tak jako já - uplácat z toho všeho oblečení kouli, překrýt jí teplákama a nakonec zastrčit celou tu oblečením obleženou (obloženou) židli ke stolu aby to vypadalo, že je řádně uklizeno. To už se ale naštěstí neděje. Teď už uklízíme oblečení pouze, ale opravdu pouze do skříně.

Shrnutí pátku 30. ledna.

Vyjeli jsme si na hory. Škrt. Na kopec. Když jsme dojeli na místo, s obdivem jsme obdivovali výšku a dráhu sjezdovky a předem počítali, jaký výkon a sílu budeme muset vykonávat při sjezdu a výjezdu kopce, počítáme-li s odporovými silami větru. Nazuly sme lyžáky i lyže, povytáhly ponožky a nasadily rukavice. Kaky a Já. Ještě to chtělo válečný pokřik a bylo by to dokonalé :) Když se nám nohoře povedlo vylézt z vleku, vjely jsme na sjezdovku. Chvíle váhání při pohledu šířku sjezdovky a mrňata proletující kolem nás.
...ještě že umím lyžovat..
...
Kolem jedné hodiny jsme vyrazili di Jílového na oběd. Restaurace na náměstí, oběd zpříjemňoval spící kocour na židli vedle mě. Chvíli jsme do něj šťouchaly, jestli opravdu spí, ukázalo se, že to chlupáč opravdu zalomil :)
...
Vrátili jsme se na sjezdovku a byli jsme tam ještě do čtyř hodin.

Sobota 31. ledna.

Jsme doma. Plánovali jsme další výjezd na kopec, akorát chybička se vloudila a nejedeme nikam. Leda tak ke školce na boby, ale po dosud nezmíněné nehodě se boby dneška nedožily. I když stejně, kdo by chtěl jezdit po mírně nakoněné rovince mezi tříletými prcky. Já ne.

Neděle 1. února.

Hurá k babičce, dědovi, tetě a strejdovi, sestřenici, bratrancovi...
Kdo nemá co dělat tak ať jde ven. Ale co venku. Tak fajn, napad sníh, budem krosit svahy. Oprava: Sáňkovat. Sáňkovat?? Sáňky sou přece pro mimina. Ale teď věřte, fakt že nejsou :) Vytáhli jsme sáňky s protrženým sedákem, dvoje boby a vylezli sme na svah za vesnicí. Bohužel, chtěli jsme sjíždět sousedovic sklep na brambory, ale situaci zkomplikovalo zaparkovaný auto. První jízda proběhla hladce, vleže a pozadu. Nikoho ale nenapadlo, že dole je cesta rozrytá od traktorů a že vyryté brázdy zimou ztuhly, takže se tam vytvořily hrboly, které vedly k lehkým naraženinám nejednoho zadku. Po chvíli už byla jízda ve stoje na bobech nudná, tak sme uplácali skokánek, který byl skoro 30 cm vysoký (možná přehánim). Tak jsme to vyzkoušeli a pravda je, že jednou to stačilo. Kaky to završila jízdou na sáňkách, kterým skokánek rozřízla na tři části.
Ještě sme vlezli na rybník, který byl naštěstí celý zamrznutý, takže dalo chodit i veprostřed rybníka (prý veprostřed rypníka... kde já ty vepře beru..). Tam jsme taky nakonec nebruslili na bruslích ale na těch sáňkách...

Hotovo, článek na několik týdnů dopředu už je hotový. Další bude zase až někdy na podzim jak tak to vidim..
_________________________________________________

Zanechte tu po soběnějakou stopu... prostě
jako heslo tam napište NE a je to.
_________________________________________________

...ne, to není blázinec.
Jen pár zjevení tu
vypouští do ovzduší
své myšlenky, které
by jen tak někomu do
očí neřekly...
"Čokobléto hamyňamy"
_________________________________________________

Neobyčejně obyčejné fórum
_________________________________________________